Červenec 2011


twiggy

25. července 2011 v 11:13
vběhl rychle do pokoje. sebral obálku ze stolu, překvapivě klidně ji otevřel a přečetl si co je v ní.
víš, že to nebylo takové, jak jsem chtěli. víš, že s ním to je jiné. krásné. odpusť mi to.
už ten nápad z dopisem mu přišel praštěný. celá ona. žila vždycky jinde a jinak. v květinové době starých dopisů.
představil si ji. její krátky vlasy a chlapeckou postavu. občas ji nazýval twiggy. měla ho za to ráda. ale ani to asi nestačilo. částečně ji chápal. on byl atraktivní zábavný zcela pro ni. byl si jist, že ti dva spolu budou jako v ráji.
a on sám? vlastně mu to bylo jedno. nikdy nic nevyhledával, vždy jen tak proplouval a občas se něco znenadání objevilo. jako třeba ona. vždy byl dost lhostejný. vůči všemu, všem. možná právě to jí na něm vadilo. vlastně nechápal že spolu vůbec někdy byli. ale nelitoval toho. vzal si čaj a sedl si na židli. už teď nevěděl, co dělat. s ní se nikdy nenudil. vždy věděla co podniknout. vyděsil se. vyvstanula mu v hlavě představa ztroskotance, starého mládence, jež se stále nevzpamatoval ze své dávné lásky. koukl se na sebe. špinavá bílá košile. konce černých nohavic kalhot vláčel po zemi a trhaly se. zděsil se."ne" řekl si sám pro sebe. převlíkl se a rozhodl se, že si vyjde do města. došel na první roh a už nevěděl co dál. byl zoufalý. zapálil si cigaretu a něvděl kam jít, jak dál. došla mu jeho vlastní malost. jeho bezcennost.