Březen 2011

vlastně proč ne

21. března 2011 v 16:04
docelá zírám. minulej článek. psanej v opilosti, v pět ráno, když jsem to psala myslela jsem že byly tak dvě. doma byla "párty" no. raději bez komentáře. ještě teď mne celé tělo bolí. ta škola po prázdninách je krutá, zjištění, že jsem dostala tři pětky z matiky a že mi vychází čtyřka a spoustu dalších milých informací. ale což. škola je škola a život je život. to druhý je pro mne důležitější. myslete si, že je to hloupost a blbej názor/asi taky je/ ale práve ted ho mám a nějakou dobu mít asi ještě budu.
koncert prvních hoře byl skvělý. a mobil se našel.

---------------------------------------------------------------------------------

jako bych to v sobě dusila. chci se vyplakat. chci řvát. vykřičet to. naivita že to pomůže je silná. jo. jo. tady v tomhle podělanym mistě ani neni kde řvát. ty podělaný mravní hodnoty. o vejkendu sem ze sebe vyblila tři kila. ano. ale ne nehubnu. /ani nehodlám, jelikož jídlo miluju a to mne drží / ale zas ten ďábel a já kráva která se jim pokaždé nechá ovládnout. kráva pitomá. nenavidim ho. alkohol. hajzl. a já větší kráva. opravdu miluju ty malý holky co neumí pít.(ano ano mě). a to sem ani nebyla zas až tak opilá. pak následující den sem asi blila jen ze znechucení ze sebe. bylo blbě jak dokážu bejt stupidní hloupá. cirkuluje. ne. já jen nedokážu bejt v tvý přítomnosti. i když to dávám dost směšně najevo. a nejhorší je že mám poct, že pocitů okolo tebe se nikdy nezbavim nebudu vůči tobě nikdy klidná, ale vim že nic nejde, že to prostě nejde, ale ty pocity asi uplně nevymizej, když tě potkám furt to tam je. bojim se smrti. ne te moji. naopak. všech ale te svoji ne. lidí v mym okoli. je hrozný jak tóny dokážou bodat do těla. v začarované skřínce zlý klaun bodá mne pohledem, svými krutými groteskami trhá kusy mýho těla a svazuje mne. motá mne v halucinacích, začaroval mne a já zakletá podělaná v koutě bulim. smažte to. smažte to všechno. ty šity z mý hlavy pryč. ty silný zvony odbíjející nejsmutnější zprávy. jako někde v krajině. zvoní zvon a kostel a samota svazující. a temno. jako ve vodníkovi z kytice. protože tu báseň miluju. protože miluju spoustu dalších básní. protože si připádám hloupě a pitomě a sem a nevim kudy mám jít. vim že jakkoliv se rozhodnu bude to špatně. au. chci alespoň menší naděje ohledně metaláka. chci alespoň slovo. mizim. fakt jako bych byla v kruhu začarovaná od zlejch lesních žen takovej ten křik a všechno bliká jen se točit a všchno se motá a nic neni vidět takový jaký je a jen se motám a motám a pak padám zmámená. už jen z toho soundtracku kytice se po mejch tvářích lejou oborvitánský slzy. mám to možná lehce po tatíčkovi, kterej když předčítá povídku či báseň tak slyšíte ten jeho hlas jak se mění a klepe a chystá se plakat. a mám to ráda. mám ráda citlivý muže.
kráčel ulicí a domy za ním padaly. jeden po druhém. vpravo krásný dům se starými okenicemi . krok. bum. rána. táhlo se to za ním. bylo to jako by po něm vztahovali své gumové ruce. řach. prach. písek. neohlížel se. šel dál. střela. kus za ním. neohlížel se. šel dál. došel k mostu. opřel se o zábradlí. zadíval se dolů do řeky. pozoroval malé rybky jak zmateně plují do kola sem a tam. zavřel oči. vzpomněl si na ten moment. "ne. nemůžu." oklepal se a oči otevřel. víčka mu přišla neskutečně těžká. celé jeho tělo jakoby ztěžklo, táhl toho s sebou tolik až to bolelo a jeho duši a srdce pod tím praskaly. vylezl na první příčku zábradlí. zastavil se. pohlédl na nebesa. oblaka byla celá zšedivělá. vylezl na další příčku. začal přepadávat. zavrávoral. ruce roztáhl podél horizontu. poslední příčka. krok. svoji váhu převedl na přední část jeho těla a pomalu začal padat. krásně plynule, připadal si nádherně. jeho tělo přistálo na řece. voda ho lapila. okolo se tříštily kapky vody...byl tam dole. dostatečně hluboko.
nechal se unášet proudem. pomalu ztrácel své já. mizel.



fuck.

20. března 2011 v 5:08
protože noc je krátká, protože miluju.


injekce morfia

7. března 2011 v 16:16
protože injekce morfia je lékem pro víly (muzika od K.S.V. - http://bandzone.cz/ksv)

protože třeba nevim co. nechci tu bejt, trčet tady, chci jít tam. kde je on. kde to padá, a boří se a vnořuje.
protože láska je prostě dokonalost a nic nad ni neni. (Bůh pochopitelně ano, nebo On je možná v rámci ji, On přece také miluje).
a krásní lidé by měli být šťastní. nevědí co mají. bláhoví. v dnešní době je bohužel krása skoro vše. a to je pravda. myslim si. nebo u většiny lidí nebo pro většinu lidí znamená krása moc moc hodně. díky ní všechno začíná. /a nekončí/
tak co já pak zmůžu.




____

Vzpomínky. to je to čím žiji. sny. to je to od čeho se nikdy neodtrhnu.
alkohol je ďábel a anděl v jednom. někdy mne udělá nejšťastnější na světe a jindy mne zas hodí na dno.


Tančit za noci, v kleci času, čekajíce nečekané, rozdrobena ostatním, těm, kteří o to nestojí, každému kus svého srdce utrhla, pomalu, ztrácející se ve snech a vzpomínkách...