Leden 2011

setkání při příležitosti výměny stráží na hodině klavíru

31. ledna 2011 v 21:49
pohled
raz dva tři
ani jedno střetnutí
jen přiblbě se schovám pod víko klavíru
jsem srab
a ty hrdina!
Johou!
ale zrádnej...

Blbost

20. ledna 2011 v 20:13
je mi divně. kéž bych tak něco pochopila. ne akorát se v tom ještě víc zamotávám.
ve všem. poslední dobou jsem tak zahlcená učenim, že nemám čas moc přemýšlet, což je špatně ale zároveň i dobře. takže poslední doba je taková nicoidní. nic se neděje. furt stejno. proto sem ani moc nepíšu. rezignovanost. nevim. nemám co řešit. jediný můj takový "aktivní" problém je s jednou osobou bejvalou kamrádkou s kterou už tři tejdny nemluvim, nehorázně mne sere, áá, to jsou hrozný ty pocity, to když člověka chcete zabít. je strašnááá. a ještě to že jednomu spolužákovi zčernala tvář a ruce. prostě jen tak, ve škole, zničehonic, musel domů a do nemocnice. nevím co to bylo, už je ve škole, něco jsem slyšela, ale je to moc obyčejné a kazilo by to pointu takže to říkat nebudu stejně to neni stoprocentní. a jsem totálně posedlá kapelou První hoře a taky sem si oblíbila Placebo.


a zalíbil se mi Ginsberg, viděla jsem film Kvílení. líbil se mi. ...ani nemám moc času číst. tak zejtra se uzavíraj známky tak snad už bude klid.
jo vlastně ještě SKINS. objevila jsem je díky Maggie, které jsem za to moc vděčná. totálně jsem si zamilovala Cassie a Sid je také dokonalej ale občas mne štve. je to poměrně velkej žráč času ty skins, ale tak lepší než facebook. a ještě jedna zpráva. posílala jsem anonymně některé své "básňo výtvory" jedné profesorce literatury, která je snad jedna z nejdokonalejších osob co znám, ale bohužel nás neučí, a její odpověd mne potěšila, jsem za ni ráda.../je to třebas ta poslední v tomto článku/
radši jdu.



Topí se
obklopena hvězdným oceánem
nepochopená odchází
zklamaná
pusté kraje okolo
uzamknuta ve věčné touze
ach, kéž by křídla andělů
ji nadzvedla
ale ne
nejsou tu,
jsou pryč
jako všechno ostatní
- rozpouští se v mlze

__________p.s. to s tim andělem je kýč, jo vim to, ale což___


Rozprostřená
Pokrytá ledovými slzami
Skrytá ve snu
Scenérii najednou narušují kapky krve
tekoucí z jejích rukou
...

_______________________


Celé zšedivělé, ubodané a temné
nepokrytě lhostejné
propletené obrovskými nafouklými
měkkými, mizejícími oblaky
potemnělé nebe
smrti mu padají přímo do klína
záleží na něm jak s nimi naloží
uprostřed černošedé meze temnoty a ráje
skrytá stvůra jeho duše
ničim neomezená, možná Bohem
vrývá si šrámy do svých mohutných
rukou
obepínajících, tuto zjizvenou, zahanbeně zakletou
zeměkouli trpící bolestmi
nekonečná deprese ho uvěznila
proto tak šedé, temné a černé je
proto, proto
je takové, jaké je, jaké se zdá, že chce býti
je jen relativní? existuje vůbec? dotknout se ho nemůžeme...
zproadené nebe, je tak zakaleně propletené!
______




...

Thanatos

14. ledna 2011 v 17:27
Nic nechápu. Jsem ztracená - takže radši nic nepíšu...

utopená

11. ledna 2011 v 21:57
Ne. Ne. Všechno je ještě divnější než bylo. Mám mnohem živější sny než kdy jindy. nedokážu se soustředit. vůbec. takže s učenim a čtenim jsem na tom bledě. jedině filmy dávám. stává se ze mě kuřák. všcehno je tak podělaný. a do háje!. Nemám tak nějak pro co žít, on - pche to je marné, škola - nedávám, knihy- ráda bych ale nejde to, nedokážu to prostě nevím co se mnou je. Od té doby, co vím, že s NÍM je to marné, že je definitivní konec, tak lehce ztrácím smysl toho všeho...

Zamotaná
Ukrytá uprostřed kostky ledu
pokrytá diamantovými slzami
zahalena ve věčný závoj čistoty
a neposkvrnění
...

ztracená

Žblepty

5. ledna 2011 v 15:22
Nostalgie  - zavzpomínáme

nostalgično
pookřejí i tváře chladnotekutinotělných vrahů
kapky slz tečou i z očí věčně kýchajících nosorožců
impotentních...
srdcové slečny a listoví muži
padající, bořící jejich obrazce
pláčou, pláčou
jak bylo krásně
když žili v rukou jemných pánů s motýlky
motýlci zakleti na krcích těch nebožtíků sami povolí
vyfukující se matrace, zastaví proces, který ji zabíjí
a naposledy zapláče, jak bylo, na moři, oceánu, na vlnách...
pak schována do tašky už mrtvá jest
těkající oči jeptišek,
nevinných, tak nepochopitelně čistých,
znepřítomní
dřív
jo holt dřív
bylo jinak.

Chumel - troška humoru

Překryté moře závojem
otevřené hlubiny oblak
rozzářené výrazy medúz
impresionistické skladby morousů
to vše
spleteno v chumel
zapáchající nachový chumel
žbleptající: "nechci žít, nechci žít"
ó jak tě miluji můj nekonečně dokonalý chumle!
Chci zemřít jen a jen s tebou.