Prosinec 2010

Déšť

31. prosince 2010 v 15:51
Nořím se tam. Bloudím. Ztraceně. Hledám. Pozoruji. Jen jakoby temná krajka překryla moji tvář a já pozoruji svět skrz ni. Vidím vše smutné černé šedivé. Krajku odkrývám. Má křídla se opět rozevírají a vzlétám. Vzlétám pomalounku výš a výše. Vynořuji se z rozbouřených vln nahoru, zpět, k věčnému životu. Přeci čas je pouze dar pro nás od věčnosti, jak kdysi řekl nějaký slavný filosof. A tak chci býti věčnou. A také se ji pokouším stát. Prolétávám si životem. Prožívám si to, avšak jsem tak ošklivě sobecká. neustálá sebelítost mne provází. Je to ošklivé. Proradné. Jako kdybych se pozorovala neustále v zrcadle. Chci ho uchopit. Roztříštit. Chci, aby se střepy rozšlapaly. Rozšlapu je. Na drť a pak se z nich spustí diamantový déšť. Tak to mám ráda. Tančit pod střípky. Už žádná sebelítost, žádná zahleděnost do sebe sama. Jsou tu také ostatní. Třeba on. Už je to tu zase, zase, spojuješ si jeho se SEBOU. To nejde. Raději tanči v diamantovém dešti. Poválej se v průzračných kalužích. Odlož své předsudky vůči všem. A žij, alespoň pro jednou.
tanči...

Sním

26. prosince 2010 v 21:13
Toužim po tobě. Neustále vzpomínám. Jen vzpomínám. Přímo se v obrazech s tebou topím. Jak ležíme naproti sobě. A koukáme si do očí. do tvých přenádherných. jak mne držíš. hladíš. Jak se směješ. jak mne nežně líbáš, nesmělý, jako já. zlé a ošklivé konce si nepřiznávám. o těch nesním.
topim se v minulosti. kéž bych se tě mohla alespon dotknout. třeba mi TA TVOJE dovolí...možná.
jen letmý dotyk ruky, jemné pohlazení. Chtěla bych poletovat okolo tebe. pozorovat tě, jak na mne koukáš. měla bych bílomodrá křídla. a přistála bych ti na rameni. třeba i na nose. aby ses pousmál. tvůj letmý překrásný úsměv. obletovala bych tě, doslova. já tvůj motýl. JÍ bych si nevšímala. byla bych zahleděná do tebe. a ty bys o mne vědel. mne byls mne rád. cítil bys mne. má hladká křídla.
jen dotek. jen letmý...

Za zvuků harmoniky tancuje. Skáče a jásá, točí se. okolo je vše rozmazané. utíká po cestě. on na ni zahleděně kouká. ví to. ví. jde za ni. ona o něm neví. jen si vesele tancuje a představuje si že je někde v překrásném městě. točí se okolo děštníku a lidé ji tleskají. jde za ní. stále. najednou ho ucití. přestane tancovat. zahlédne ho. překvapí ji jeho věk řekne si nevadí. co na tom záleží a rozesměje se. nahodí nesmělý výraz a jde dál. přichází k ní. pohlédne ji do očí. ona se usměje. on též. začnou kapat kapky. jedna ji stéká po tváři. setře ji. jemně ji chytí okolo ramen a položí na svoji hruď. ona si představí, že tančí, s ním. 
obraz. jen on a ona. déšť a deštník. štěstí. 

nevědoucí

26. prosince 2010 v 19:39
Prudké otřesy. záblesky a tma. andělé nade mnou mávnou rukou. tu ne. s tou jsme skoncovali. ona myslící si o sobě bůhvíco. hrající si na to, že se topí v beznaději. hluboko. přesvědčená o tom že ji neni pomoci, že jedině on ji muže pomoct. ale on nechce. on má jinou maličkou. sádrový model eifelovy věže se skřivenými nohami. emily dickinsonová a sylvia plath. virginia woolf. to. to je to. to co chce ale nedokáže. nedokáže číst,, její mozek se nedokáže soustředit. samé záblesky vzpomínek. urputně vyryté do mozku. stále se opakující píseň. stále dokola a dokola k zešílení, náraz. kra. bum. potápí se. do snu. tam ona žije. zase. zase tam byl on. je z toho lehce nervozni. všude on. ve dne. v noci.
snaží se se vyzpovídat. Bohu. nedaří se. blogu. také ne. hledá si místo. hledá sama sebe. nedokáže se nalézt. zařadit se. jistě to je v dnešní době nevyhnutelné. dalo by se o tom diskutovat to zajisté.
když konočně dostává svoji osudovou šanci. pije. do němoty. ráno se probouzí v cizím bytě. zadržuje slzy. lituje. moc. zase promarnila šnaci. i když je to beznadějné. alespon zkusit to mohla. kapka plná bolesti tvrdá a krutá dopadne přímo před ni. a ona ví, jak to pokazila. nach. azur. silné proudy tečou všude okolo. všichni šťastní. blé. blí blá. jojo zlatá přetvářka ta letí. a jak. kdo v tom nejede je "divnej". ale proč ne?

mžitky před očima
nedokážu to ne
avšak proč?
 co děje se?
že mé oči již unavené jsou?
je tu snad můj mozek, má mysl,
kdo takhle vyvádí?
je-li to ona, tak je to konec
jen tváře a melodie se v mé mysli uvelebují
ani pro řádek, místa nenechají
jsem prázdná a při tom plná
jiná asi být nemůžu
alespon mi to nejde...

a jedna velmi stará skoro rok:

Nechte mě
střelte mne
já padám dolů
nechte mne
střelte mne
už letím vzhůru

vokno

20. prosince 2010 v 21:50
Ztraceno. ÚÚ. ne. ne. ne. 
zase promarněné šance.
sobotní noc se vypařila z mé paměti. ne. už nebudu pít. ne. (to říkám vždy)
Vokno. Jedno veliký správně a řádně zamlžený.
Nojono. 
Dozvídám se zajímavé věci.
Stále.
A.
možná. pocituji zvláštně milý vztah k padesátiletému muži. je to otec sestřina chlapce. ehm. mírně šílené. 
kocour kýchá.

Nadnáším se. Plavu. Plavu světem. Už nemůžu. bolí mne ruce.
au.
topím se?!
snad....
už chci aby bylo po Vánocích.
po všem. buch. prásk. prázdno. (a ráj?)

Rozpor

18. prosince 2010 v 15:26

Pocituji divné věci. poslední dobou. Chovám se divně. Jinak než dřív. K některým lidem se chovám nehezky, mrzí mne to. Nevim co se děje, proč to dělám. Neni to pěkný. Ale občas. Občas.- plavu. Plavu vzduchem, zemí, spánkem. Proplouvám sny. Okolo mne na jasně tmavě modré obloze plavou překrásné medůzy(ú). Ve snu, to vnímám jako vesmír. Ale když sem se probudila, myslím že to byla veliká hlubina moře či oceánu nevím. Mám tak živé a silné sny poslední dobou. Líbí se mi to. Věci pro mne nějak ztrácí lesk. Ach, nevím co se to děje. Vůbec! Nechápu to. Má přání se neplní. Nic. Ani se o to už moc nepokouším, Nevím Asi jsem ztratila veškerou naději. Je to možné? Doufám, že se proberu časem. Vzbudím. I když toto období má jisté výhody. Chci být maličká, proplout světem, ztracená schovaná a jednou se odkrýt a ukázat. Chci být Alenkou ale zároven chci být jako nezkrotitelná vlna energie. Nevím. Je to zvláštní. Zároven se cítím jako na svobodě zároven zamčená v kleci ve které bloudím sem a tam. 

Kudy kam? jak dál?
Mříže mne poutají
slunko mne potají
těší a opatruje
a mnou opěvovaný Bůh
kde vlastně je?
Zapomnel na mne snad?
ču v roli Slunka vystupuje a má mne rád?
Pochybuji
nevím, už nemiluji.